Výroba, opravy a repase nákladních vagónů. Strojírenská výroba se zaměřením na železnici. Obchodní činnost v oblasti strojírenské výroby.

 
Koralkykomponenty.cz - internetový obchod s korálky - materiál pro výrobu originálních šperků. Korálky, náušnicové háčky, řetízky, zapínání, ketlovací jehly a nýty, rokajl a další.
 

Jak nevytěžit dost z pořádané akce  -  31. 5. 2012

Je více i dašických občanů, kteří jsou fascinování hrdinstvím, obětavostí a nakonec i zmařenými životy našich rodáků. Ti, kteří ač váhali hodně či méně, nakonec se rozhodli a šli aktivně čelit tomu, s čím nesouhlasili. A často zaplatili za své přesvědčení a za lepší budoucnost pro své bližní cenou nejvyšší.

Město Dašice a Sbor dobrovolných hasičů pořádali pietní akty ke Dni vítězství a 70. výročí heydrichidády v sobotu 5.5.2012. Pochod padlých měl dvě zastávky - u pamětní desky panu Kaňkovi u hasičské zbrojnice a před Pomníkem padlých (mezi lípami u domu čp.306). Na prvním místě promluvil místostarosta o těch, kdo během 2. světové války z Dašic padli či násilně zemřeli. Odtud se průvod tvořený především kapelou, pořádajícími hasiči, pozvanými hosty (poslankyně Poslanecké sněmovny za KSČM ing. Květa Matušovská, dlouholetý poslanec Parlamentu ČR a donedávna též šéf krajské ČSSD ing. Miroslav Váňa, náměstek hejtmana Pardubického kraje pan Tichý, též ČSSD). Dašických obyvatel bylo poskrovnu. Kromě pořádajích a zainteresovaných zastupitelů (Zikmund, Hora, Foldyna, Havlovcová, otec a syn Ďurišíkovi) žádný další zastupitel.

Pan starosta s mikrofonem řečnil u odhalovaného pomíku, zmínil, že by se letec Antonín Kubizňnák letos dožil 101 let a volal po vyšší národní hrdosti. Pak se předalo slovo žákům školy. Bylo tam šest sedmáků, ktěří se bez mikrosfonu snažili udržet pozornost přítomných a recitovali. Zřejmě. Ač pár metrů vzdálená, kromě věty Čechy krásné, Čechy mé (a i tou si nejsem zcela jistá), jsem nerozumnělůa ničemu. Paní učitelka fotila, paní ředitelka, pan tajemník a vedení města přihlíželi. Děti byly přehlušovány jedoucími auty a švitořícími spoluobčany. Bylo mi jich líto. Překonaly trému a odhodily stud a nakonec jejich snaha vyšla skoro naprázdno. Nikdo se neměl k tomu jim dát mikrofon a povýšit tu chvíli.

Pak se k pomníku vyklubajícímu se zpoza bílé ochrany vydali nosiči kytic a věnců. Představetelé ČSSD a KSČM z kraje i z města, zástupce Armády ČR, starosta s místostarostou, hasiči… Určitě jsem někoho zapomněla. A v onom místě jsou nyní 3 pomníky. Padlým z první světové války, který je už výrazně zastiňován lípami, po pravé straně pomník panu Fajlovi (nemohu si vybavit, od kdy tam je) a ten nový na levé straně. A představte si, žádný z pokladačů věnců nevěnoval ani stín pozornosti dvěma zbývajícím. Další okamžik, vyvolávající pocit spíše trapnosti než hrdosti.

A další den v hlavních Zprávách na ČT 1 jsem viděla reportáž z malých Jenišovic, z oblasti mezi Chrudimí a Vysokým Mýtem. Podívala jsem se i na jejich webové stránky - mají necelých 5 stovek obyvatel. Jejich nejslavnější rodák, stihač RAF Josef Koukal by slavil 100. narozeniny. Opustil v srpnu 1939 domov s těhotnou manželkou a stal se jedním z prvních českých letců v Anglii. Patří mezi nejúspěšnějších piloty z Bitvy o Británii (červenec až říjen 1940) a při sestřelení v září 1940 utrpěl velmi těžká zranění, popáleniny 72% těla. Sotva to přežil. Po 22 plastických operacích se ještě do bojů vrátil. Po návratu do Čech se mu, jako mnohým jiným, nedostalo zaslouženého příjetí. Jeho situace se nejspíš příliš nelišila od té, co vykresluje seriál Zdivočelá země o životě pilota Maděry.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100506/obsah/201639-oslavy-67-vyroci-konce-valky/

U malé obce Jenišovice bychom se mohli lecčemus přiučit. Jsou Vesnicí Pardubického kraje z roku 2009. Mají na stránkách obce trvale vedenou rubriku „Hlášení místního rozhlasu“. Dětské hřiště vylepšuji „Jedlou zahradou“ za pomoci práce obyvatel a z prostředků Nadace Partnerství. A hlavně dlouhodobě připravovali akci s bohatým programem pod záštitou náměstka pardubického hejtmana, pana Romana Línka. Důstojný dvoudenní program, několik měsíců předem zajišťovaný zkušenou mediální agenturou, začal v Luži, kde je náměstí plukovníka Koukala. V samotných Jenišovicích šel průvod obcí k již dávno postavenému pomníku, kde stála stráž RAF. Byl provázen průletem Gripenů i dalších typů letadel. Přítomny byly ukázky leteckých modelářů, dechové mládežnické soubory, výstava fotografií i leteckých modelů, Hasičské mini-muzeum a prodávala se brožura o rodákovi.

Je nás více občanů fascinovaných hrdinstvím jiných, starších. Časový odstup dovolí jasnější vidění. V průběhu dění nejsou vždy události tak čitelné. Jak bychom se zachovali v jejich podmínkách? A jak se zachováváme v našich podmínkách?

Dašický rodák, pilot Antotnín Kubizňák, naštěstí byl oceněn už dříve, byť ne v rodné obci. Jeho jméno je na seznamu padlých letců z let 1939 až 1945, kterým byl postaven pomník v Praze 6 na Náměstí Svobody… Vloni uplynulo 100 let od jeho narození (14.5.1911) a 70 od jeho úmrtí (15.1.1941). Jak dobrá příležitost k oslavě, k oprášení statutu čestného občanství, či i jiným, třeba badatelským, aktivitám to byla…. Tak tu jsme neproměnili. Podle Miroslava Křičenského (1915-1943) se jmenuje důležitý úsek průtahu městem. Podle pana Kubizňáka nic.

Uděláme s tím něco alespoň nyní?

Alena Janáková

 


Jeden komentář k “Jak nevytěžit dost z pořádané akce”

  1. neosoba napsal:

    moje pocity z podobných akcí (se vším respektem k pilotům RAF):

    Zpráva z tisku: „Obě delegace položily pak věnce na hrob
    Neznámého vojína.“ A co na to Neznámý vojín?

    http://www.youtube.com/watch?v=tHmBX0JTulk

    #RAF #KSCM!? #pokrytectví #megalomanství #úředníci #nepokora

 

Vložit příspěvek

*