Výroba, opravy a repase nákladních vagónů. Strojírenská výroba se zaměřením na železnici. Obchodní činnost v oblasti strojírenské výroby.

 
Koralkykomponenty.cz - internetový obchod s korálky - materiál pro výrobu originálních šperků. Korálky, náušnicové háčky, řetízky, zapínání, ketlovací jehly a nýty, rokajl a další.
 

To se asi v Dašicích nestane  -  26. 11. 2008

Aneb jeden z mnoha rozdílů mezi Dašicemi a (třeba) velkoměstem.

Po půl deváté večer přijíždím do Prahy, vracím se z focení v Brně a v hlavě si přebírám možnosti, jak se nejrychleji a nejjednodušeji dostanu do místa svého bydliště, což je ještě pěkný kus cesty. Pojedu metrem nebo tramvají? Nakonec volím tramvaj, dle narychlo nalezené informace z internetových stránek Dopravního podniku je tato cesta nejrychlejší. Až poté, co vycházím z Hlavního nádraží a zapaluji si cigaretu mi dochazí, že to možná byla chyba, metro by bylo bezpečnější. Úspěšně se vyhýbám všem pochybným existencím, které se ke mě ženou s požadavky na cigaretu. Mno, kdybych nekouřil, přijdou stejně, jen s požadavkem na nějaké drobné.

K tramvaji se od vlakového nádraží jde přes park. Mnoho lidí mu říká Sherwood. Podobnost s tím Sherwoodským lesem, kde působil Robin Hood asi není náhodná. Jen možná jediná odlišnost - postava z knížky svou kořist rozdělila mezi chudé.
Naštěstí tu jsou jen lidé spěchající na tramvaj, stejně jako já. V létě by to bylo úplně jinak.

Až na Žižkov tramvaj plná, ale s přibývajícími stanicemi se vyprazdňuje, a na konečné jsme vystupovali asi čtyři. Přejdu silnici, ve stínu u paty sloupu se choulí nějaká postavička celá zakrytá v bundě či kabátě a klepe se zimou. Hm, tak tady bych nechtěl spát, říkám si.

Jdu dál, mířím na autobusovou zastávku. Když se podívám zpět na místo, kde jsem před chvílí vystoupil z tramvaje, vidím další končící spoj, jen u zadních dveří někdo leží na zemi. Řidič se mezitím vrací na své místo a s tramvají odjíždí připravit se na další průjezd Prahou.
Když lépe zaostřím, vidím nějakého staršího člověka, s berlí a nějakou taškou. Očividně přebral, protože se nemůže postavit na nohy a ani po několika pokusech se mu to stále nedaří.
Přijíždí další tramvaj.
Někteří cestující tohoto pána přeskakují, leží přímo pod zadními dveřmi a nemají pořádně jak vystoupit. Z předních dvěří vystupuje i nějaká paní, která bezradně kouká, kdo by pánovi mohl pomoci. V tom šeru není vidět, jestli se sama bojí, nebo na to nemá sílu, chcete-li fyzickou kondici. Něco říká i řidičce tramvaje, ta však nemilosrdně strhává ruku opilcovu, který se snaží za pomoci stojícího vozu a své berle postavit a rychle nasedá a také odjíždí. Zjišťuji, že nejsem sám, kdo přes silnici sleduje, co se tam děje, ale všichni situaci mlčky přehlížejí. Popravdě, nebylo to poprvé a myslím si, že ani naposledy, co jsem podobnou situaci spatřil, ale nikdy mě nepřekvapí chování ostatních, a vlastně už i moje. Přijde mi, že zde je to jakási samozřejmost to nechat být - prostě pán přebral, tady se na chodníku vyspí a když nezmrzne nebo se nepřekulí pod tramvaj, až se z toho vyspí, možná i pojede domů (pokud má kam domů).
Bezradná paní aspoň pomáhá tak, že nohou přisouvá ležícímu pánovi tašku, aby mu ji snad nikdo neodcizil a odchází.
Mezitím mi příjíždí autobus. Už abych byl doma a zapoměl na tu divnou cestu.

Závěrem bych chtěl napsat, že v Praze je všude kultura na každém rohu, divadla, Sparta, Slavia, Bohemka, koncerty, památky, muzea, výstavy a co já vím co ještě všechno... Ale taky tu něco chybí. Tady nejsou lidé sousedy, tady není zvykem si pomáhat, pozdravit se, nebo nebát se večer projít parkem, večer si zajít na pivo a vědět, že když si odskočím a vrátím se ke stolu, mobil na mě stále bude čekat, protože zrovna nešel okolo nikdo, kdo by po něm zatoužil. Podobných případů bych uvedl spousty...

A co si o tom myslíte Vy? Vyměnili by jste život v Dašicích za život třeba ve velkoměstě?

 


Jeden komentář k “To se asi v Dašicích nestane”

  1. Anonymní napsal:

    Tak bohužel už tomu je v Dašicích jinak. Osobně jsem náhodou přistihl zloděje, jak mi chce vykrást auto přímo před domem a vypadal, že si tu procházku dopřává v klidu každý víkend jako relax, když tu Dašice jinou kulturu nemají. Oproti Praze naštěstí máme výhodu v tom, že lze některé takové potkat už druhý den a zjistit si jejich adresu.

 

Vložit příspěvek

*